Loni na jaře se náš nově vzniklý flagový tým U 15 v soutěži rozkoukával, na podzim už přišla první vítězství, zatím jen nad rezervními týmy. Do letošního jara už vstupujeme s ambicí poprat se o účast v play-off. Úkol je hodně těžký a jsme připraveni dát do jeho splnění všechen svůj um a síly. A jak jsme do sezóny vstoupili? Dnes náš první turnaj v Ostravě a velká neznámá, jak na tom které týmy budou s ohledem na to, že hráči věkově odcházejí do vyšších kategorií. Nás opustil historicky první přerovský flagový QB Jirka Horák, ale už v průběhu podzimu jsme na jeho pozici zapracovávali Petra Stejskala, který stejně jako Jakub Cedidla a Lucie Mácová prošel zimními kempy talentované mládeže, které pořádá Česká asociace amerického fotbalu, a odkud se tvoří jádro reprezentace U 15. V tomto směru jsme tedy neměli obavy.
Sezónu jsme začali zápasem proti Brno Alligators, které jsme na podzim opakovaně pokoušeli porazit, jednou nám to uniklo o pouhý bod a o motivaci tak bylo postaráno. Zpočátku zápasu skvěle pracovala naše obrana, která soupeře nepustila přes polovinu hřiště. Útok pěkně hýbal míčem, ale až do end zóny jsme zpočátku cestu najít nemohli. Pak náhle selhala naše obrana při bránění dlouhého pasu a soupeř šel do vedení 6:0. Při potvrzení za bod se udála málo vídaná situace, kdy pas zachytil Kuba a doběhl s ním až do end zóny soupeře, což znamenalo 2 body pro nás. Navíc jsme šli na míč s útokem a skórovali TD díky Luccě, i když se nám potvrzení nepovedlo, ale i tak jsme první poločas vyhráli 8:6. Ve druhém poločase to bylo stejné, obrana občas zaváhala při dlouhém pasu, ale pak zabrala a soupeře do end zóny nepustila, dokonce jsme dokázali zastavit hráče soupeře v jeho vlastní end zóně a připsali tak další 2 body. Přestože útok nehrál špatně, další body nezískal a zápas skončil výsledkem 10:6 pro nás.
Znojmo Knights byl jiný oříšek, obranu jsme připravili na specifika jejich hry, přesto jsme ale nezvládli to, na co jsme se připravovali, a soupeři se opakovaně dařilo skórovat dlouhými přihrávkami. Dokud útok držel krok, tak i s takto těžkým soupeřem jsme hráli do poločasu vyrovnaně. Ve druhém poločase už se ukázala větší zkušenost soupeře a byla z toho prohra 12:38. Prohra je prohra, ale tohle je za mě prohra s hodně vztyčenou hlavou.
Třetí zápas proti domácím Steelers, což je náš asi nejčastější soupeř, první tým nás vždy rozprášil, druhý jsme stabilně poráželi, letos mají jen jeden a my moc chtěli tento tým porazit. Zápas byl specifický pro Elišku, která má ve týmu soupeře svůj vzor. Byl lepší žák než učitel nebo vyhrála zkušenost? Začátek z říše snů, první akce končí až v end zóně soupeře, nepotvrzujeme a vedeme 6:0. Pak byl zápas jako na houpačce, týmy se přetahovali o vedení, chybovali při potvrzení, ale pořád měli k vítězství blíž domácí. To se změnilo ve chvíli, kdy Lucka zachytila pas soupeřova QB a doběhla s ním kousek před end zónu. Útok tuto šanci využil a 2 min před koncem jsme vedli 19:25. Teď teprve začaly ty pravé nervy, obrana zapla na vyšší obrátky, nepustili jsme soupeře přes polovinu a měli jsme jít na míč. Vše ale zhatil náš faul, díky kterému soupeř dostal 4 pokusy na otočení zápasu 15 yardů od naší end zóny. Držíme, poslední pokus na 2 yardech, to nejsou nervy… Výborná obrana všech, především od Adama, na jehož hráčku šel pas. Jdeme na míč 12 s před koncem a už jen propukají emoce. ŽÁK vítězí nad svým VZOREM. Pro mě jako kouče nejemočnější okamžik trenérské kariéry vidět tu jejich radost, která u některých přešla v slzy. Na jednom turnaji porážíme dva velmi zkušené týmy. HRDOST.
Příští neděli hrajeme doma v neděli od 11:00 a bude to ještě těžší. Zůstává nám Znojmo, ale přibudou hodně našlapaní Gladiators a Sígrs. Tohle je ale sezóna, kde chceme trápit a porazit každého. A ještě jedna zajímavost, letos se můžete těšit i na U 12 a to bude teprve ryzí radost…
