Neděle 10.11. Stadion Poruba, Ostrava. Hrstka statečných Mamutů se vydala do mlhou zalitého města, Ostravy. Věděli kdo jim bude oponentem ale nevěděli co je čeká, poslední šance na úspěch, poslední turnaj, poslední společné chvilky na hřišti v tomto roce, atmosféra i mlha by se dali krájet, všichni museli jen náš výběr mohl, mohl a dokázal!
První zápas semifinále byl papírově celkem jasně předepsaný, proti našim borcům se postavili úřadující mistři Příbram Bobcats 1. Prognóza byla stanovena, mohli jsme pouze překvapit což se nám podařilo snad jen tím že vidina finále vytáhla z „flagového důchodu“ Lubomira Dohnala, tím však naše triky pro tento zápas byly vyčerpány. Bobcats ukázali proč jsou mistři a znepříjemňovali nám hru na obou stranách míče. V útoku jsme byly schopni díky Radimovi Dohnalovi semtam nalézt skulinky a přiblížit se k endzone nebo i pro skoro touchdown Květoslava Kučery, ale Příbramské doly vyvěsily cedulku zavřeno! Dokázali se adaptovat rychleji a koordinovaněji, nezbývá než smeknout pomyslný klobouk. Obrana pod taktovkou Šimona Matise hledala odpovědi na Příbramský útok dlouho, chvílemi to vypadalo nadějně nicméně Bobcats předváděli svou dominanci. V obraně jsme byly schopni díky Janu Špačkovi zapsat sack nicméně nám to příliš nepomohlo, individuálně se blýskl i Michal Polášek s Davidem Mikulcem ale útočnou bouři rozpoutali oponenti. Konečné skóre 53-0 pro Bobcats
Na druhé polovině hřiště dohrávali svůj semifinálový zápas Ostrava Steelers s Prague Black Panthers, napjatě jsme po očku sledovali kdo nám bude stát v cestě v boji o třetí místo, zdali se budeme bít s Oceláři nebo zda Mamut bude lovit Pantera. Závěrečný hvizd a je to jasné, souboj o třetí místo sehráváme s Pražským výběrem. Po úvodním rituálu ve formě cointossu máme jasno že tohle nechceme prohrát. Začátek zápasu byl divácky poněkud „vlažný“, oba útoky testovali kam je obrany nechají zajít a hru na čekanou jsme konečně prolomili my. Zdeněk Šulák, hráč a flagový trenér v jedné osobě se dokázal prorvat spáry Pantherů a zachytil dynamit hozený Radimem Dohnalem. Bohužel chvilku na to Panthers taktéž dokázali že umí a zapsali také skórování. Jak to už u našich zápasů bývá, strhla se ofenzivní šarvátka na obě strany, Květoslav Kučera zapsal touchdown, Panthers odpověděli, Lubomír Dohnal zanesl míč do end zóny po zemi, Pantheři vzduchem…takto jsme se bili celý první poločas ale odcházeli jsme z něj poměrně s lepší náladou, vedli jsme o jedno skórování. Druhá část zápasu byla ještě více dramatická, Jakub Smolík si z obrany odskočil do útoku a po zachycené přihrávce se už už natahoval pro další touchdown, bohužel dle rozhodčích Jakubovi chybělo pár centimetrů… Nechtěli jsme dávat hlavu na špalek, rychle si vyměnili poznatky a s hlavou vstyčenou pokračovali dál do Pantheří jeskyně. Další úpravu skóre zvládl zapsat Matěj Kubeš a když už to vypadalo že se Mamut najedl k prasknutí tak Zdeněk Šulák zařadil ještě další stupeň výkonosti a přidal další skórování. Do konce zápasu už nezbývalo mnoho času, obrana nastoupila už s vidinou vítězství a možná i díky lehkomyslnosti jsme si nechali Panthera pustit do end zóny. Poslední akce zápasu, Milan Boháček předává Radimovi Dohnalovi a ten vítězně kleká. Je to doma, třetí místo! Konečně skóre 33-27.
Semifinále jsme si i přes štiplavou zimu skvěle užili, vážíme si našich hráčů za nasazení, fanoušků kteří s námi cestovali a podporují nás ať na hřišti nebo doma. Ještě při psaní těchto řádků se stále radostí usmívám protože mi to přijde jako včera kdy na tréninku někdo prohlásil že bychom z legrace mohli zkusit flagovou ligu mužů a rázem, jakoby lusknutím prstu naše hrudě zdobí krásné bronzové medaile…
