Jak si někteří z vás pamatují, loni se hrstka z celku mužů rozhodla participovat v České lize flagu. Troufám si napsat, že se jednalo o úspěch, neboť první sezónu jsme zakončili na krásném třetím místě (nebo, jak říkám s oblibou, stali jsme se druhými vícemistry republiky). Na tým, který do toho šel s primárním cílem zábavy, to nebylo vůbec špatné. Letos jsme se do toho však lehce „obuli“ a máme našlápnuto do play-off. Cíl je jasný – nejhůře třetí místo, jinak to nebereme!
Základní část je pro nás už u konce, aktuálně jen čekáme na výsledky našich protihráčů, neboť z nich se dozvíme, z jakého místa budeme postupovat. Letošní ročník byl oproti loňsku rozdělen do dvou skupin a týmy se v základní části utkaly pouze ve vodách své skupiny. Dovolte mi, abych vám níže nastínil, jak probíhaly jednotlivé turnaje.
Hned úvodní turnaj jsme odehráli na půdě Pardubic. Došlo k dojemnému setkání s naším bývalým hráčem Martinem Hejčem, který od loňské sezóny obléká dres Stallions. Dojmy z přívětivého setkání nám však překazila viróza, která zachvátila výběr třineckých Sharks, a bohužel naše první vítězství bylo kontumační.
Následný střet se Znojmem, které ještě nebylo v plném počtu, bych shrnul jako mírnou přestřelku ze startu, než si to u nás takříkajíc sedlo. Svou sezónu svědomitě započal na postu centra nováček Tomáš Kormančík, který v „úvodním“ zápase zapsal dva touchdowny. O další dva se postaral ostřílený matador Zdeněk Šulák. V obraně jsme rozvinuli rozjetý koncept z loňska a pod taktovkou Šimona Matise jsme Znojmu nedali příliš šancí. Konečné skóre 25 : 13 v náš prospěch.
Třetí a zároveň poslední zápas se odehrál proti Pardubicím a scénář zápasu byl tomu se Znojmem jako z oka vypadl. Obrana „pustila“ pouze jeden touchdown za poločas, celkem jsme tedy inkasovali dva. V útoku Radim Dohnal nepříliš poctivě podělil své cíle, když si Květoslav Kučera přišel na čtyři touchdowny. O slovo se přihlásil i Tomáš Kormančík a opět Zdeněk Šulák. Konečné skóre 38 : 13 pro Mamuty.
Další část základní části se odehrála tam, kde se konal Czech Bowl a kde se chystá zápas naší reprezentace o historické 5. místo. Atmosféra Husových sadů ve Znojmě byla tedy napjatá k prasknutí a druhý turnaj tomu dal znát. Hned na úvod se nám postavili znojemští Knights a už bylo cítit, že je jejich soupiska kompletní. Po první půli se do kabin odcházelo za vyrovnaného stavu 13 : 13, ale následně se rozjela ofenzivní bitva, kterou se nám nakonec díky interceptionu Šimona Matise podařilo zdolat. Nově se do touchdownových statistik zapsal Jakub Smolík a na své si přišel i Filip Novotný. Konec ve stavu 33 : 32.
Druhý zápas se konal proti Třinci. Kluci, tentokrát posíleni vitamíny a odhodláním, předvedli sympatický výkon, nicméně bylo znát, že nemají kovaného QB. Toto tvrzení potvrzuje fakt, že jsme zaznamenali hned čtyři pick sixy, tedy touchdowny z obrany. Na své si přišel Šimon Matis, Jakub Krystek, Jakub Briš a Marek „Kamikaze“ Hanzlík. V útoku se konala osvědčená klasika. Ke konci jsme chtěli trochu zamíchat kartami, prohodili jsme receivera Filipa Novotného s QB Radimem Dohnalem a kluci si hned našli cestičku pro touchdown Radima. Konečné skóre 63 : 0 (aktuálně náš rekord).
V posledním klání jsme se potkali s „kolegy“ z Ostravy. Troufám si tvrdit, že mezi našimi celky panuje dobrá atmosféra a míra soutěživosti je přátelská. Ostatně o tom svědčil i průběh zápasu, kde jsme se místo skórování spíš smáli. Nicméně fotbal se hraje na body a těch jsme naštěstí měli více – konečné skóre 38 : 19.
Třetí turnaj se odehrál v Třinci a hned první zápas jsme překvapivě sehráli s třineckými Sharks. Tento turnaj pro nás byl důležitý, neboť se jej nemohl zúčastnit náš QB Radim Dohnal, a musel ho tedy zaskočit Filip Novotný.
První zápas jsme sehráli proti Ostravě. Pokud někdo byl na hřišti vidět, tak to byly defenzivy obou týmů. Jediné, kdy se někomu podařilo prosadit, bylo ze startu Ostravanům – jinak scoreboard zel prázdnotou. Bohužel nervozita z absence Radima a konstelace hvězd nás k výraznější šanci neposunula. Smutně jsme obdrželi první porážku – 0 : 7.
Scénář posledního zápasu s Třincem se opakoval. Byla to spíše naše ofenzivní hra, ale zároveň díky naší ofenzivě se Třineckým podařilo proti nám poprvé zapsat touchdown – a to hned z pick six. Jinak jsme jim, jak se říká, „nedali ani yard“. V obraně si konečně přišel na své i Michal „Půlhvězda“ Polášek, který zapsal svůj první pick six. V útoku se zase nejvíce blýskl Květoslav Kučera se čtyřmi touchdowny a své „poprvé“ v endzone okusil i Lukáš „Švihadlo“ Gromus. Výsledek 51 : 6.
Poslední zápas s Pardubicemi přinesl také své „poprvé“ – a to ve formě safety, které se podařilo zapsat blitzaři Honzovi Špačkovi. Zápas to byl víceméně jednostranný a až na pár překvapení pardubické ofenzivy se naše obrana držela zuby nehty. V útoku se opět prosadili Květoslav Kučera, Zdeněk Šulák, Tomáš Kormančík a také Lukáš Gromus. Zase jednou jsme výsledkem 45 : 18 dokázali, že mamuti ještě nevymřeli.
Finále základní části jsme měli tu čest odehrát doma na stadionu Spartak. Jako nejodvážnější z týmů dorazily Pardubice, které se s námi utkaly v prvním zápase. Víceméně to byla „povinná“ výhra, avšak opět se ukázala nová jména na scoreboardu – s malým tělem, ale obřím srdcem si v endzone zachytil pass Patrik Winkler, po odložení kytary se prosadil i Matyáš Horváth a Lukáš „Švihadlo“ Gromus se zčistajasna rozhodl vyrovnat Květoslava – zaznamenal krásné tři touchdowny. Vítězství 48 : 24.
V druhém klání jsme se potkali s týmem ze Znojma. Kluci nám to po posledním vyrovnaném zápase nechtěli dát zadarmo, ale my měli Lukáše Gromuse – a oni ne. Ten totiž zaznamenal letošní rekord pěti touchdownů v jednom zápase, výkon tak skvělý, že Květoš chytil jen jeden. V obraně se začaly ukazovat lehké trhliny našeho systému a bohužel významný člen obrany Michal Polášek vyměnil fotbal za demižon. Šimon Matis měl plné ruce práce, aby nově zformovanou obranu přetvořil ve funkční celek, ale tak tak se mu to podařilo. Opět těsný výsledek – 43 : 41.
Poslední zápas základní části jsme sehráli proti Steelers. Slovy těžko popsat průběh zápasu – nastoupili jsme s plnou vervou, ale asi nám kromě Michala chybělo ještě něco. V útoku se nedařilo, jak jsme byli zvyklí, a možná jsme i trochu usnuli na vavřínech. O skórování se postarala už známá jména, ale už to nebylo to naše „přejít hřiště a odejít s body“. Nahráli jsme krásných pět touchdownů, ale celek Ostravy nás zkrátka přehrál a udělil nám druhou porážku v sezóně – 38 : 46 pro Steelers.
Ačkoli jsme utrpěli dvě porážky, základní část hodnotíme více než kladně. Ostatně z bilance 10 – 2 by to mohlo být i horší. Jsme rádi, že se do flagu zapojují nováčci, kteří chtějí trénovat své dovednosti, prohlubovat znalosti o fotbalu, a je to i vizitka toho, jací jednou budou v kabini, až najedeme na sezónu tacklu v plném proudu. Nám momentálně nezbývá než se modlit, abychom postoupili z prvního místa, a trénovat na play-off, které se odehraje 9. 11. v Příbrami. Aktuálně potvrzení účastníci jsou Příbram Bobcats a Prague Black Panthers – o naší skupině rozhodne následující turnaj.
Držte nám palce a my vám, přátelé, kamarádi, ty medaile přivezeme!
Za fotografie z domácího turnaje děkujeme Marku Zábojníkovi
