Druhý listopadový víkend si branci z flagového týmu Přerov Mammoths udělali menší výlet do Příbrami – a proč vlastně? No, ve zkratce… Pánové si chtěli minimálně zopakovat loňský úspěch třetího místa, a tím, že postupovali do playoffs z místa druhého, bylo jasné, že se očekává krušná neděle.
Cesta do Příbrami v neděli ráno je příjemná asi jako v pondělí vstávat do práce po zápase v tackle footballu z pozice running backa – nechce se vám, ale kousnete se. To bleskalo hlavou hrstce odvážných, kteří celou neděli strávili cestováním na playoffs, zvlášť s pocitem, že ještě nic není jisté a že hned první zápas nás čekají příbramští Bobcats, tedy vítězové loňského ročníku.
Zápas s domácími jsme začali poněkud ospale a když se v prvním drivu domácí probojovali až do naší endzone, poznali jsme, že tohle zadarmo nebude. V útoku se nám příliš nedařilo – QB Radim Dohnal lehce pošpinil své statistiky, když míč párkrát hodil do rukou protihráčů, nicméně nálada našeho týmu zůstávala pozitivní. Opět jsme byli v naší staré známé situaci – my můžeme, ale oni musí. A že Bobcats museli, hodně… Pohrávali si s naší obranou a dlouhými passy připisovali jedno skórování za druhým. Rozhodnutí bylo jasné – pojďme aktivovat backupy a nechme startéry spočinout na následné klání o třetí místo.
Víceméně se průběh zápasu moc nezměnil, snad jen jediná jiskřička, která by mohla zažehnout plamen, byla v podobě touchdownu Jakuba Smolíka cca tři minuty před koncem. S humorem jsme skandovali, že teď je náš čas, že jsme to chtěli napínavé – ale výsledné skóre 64 : 6 pro Bobcats prozrazuje, že napínavé to bylo jen pro ty, kteří neumí počítat. Všechna čest!
Další a poslední zápas letošního turnaje jsme sehráli s našimi známými krajany – Ostravou Steelers. Už v úvodu zápasu bylo zřejmé, kdo je na koni. Byli jsme to my, neboť první vítězství přišlo už při cointossu. Slovy Zdendy Šuláka: „Vždycky pannu!“ – jsme si mohli vybrat, na jaké straně začínáme, a prozíravě jsme zvolili obranu.
Jedno z mnoha rozhodnutí v zápase, které se nám vyplatilo, neboť hned první akce Ostravy byla překažena cornerbackem Jakubem „DeBreash“ Brišem (narážka na Coopera DeJeana z NFL), který lehkomyslně zachytil první interception zápasu a tím zajistil, že si obrana může jít „odpočinout“.
Bohužel, i přes velké snažení se útok nedokázal prosadit – možná to byly nervy, možná zklamání – ale první skórování zapsala Ostrava, a neskončila jen u jednoho. Celou první půli diktovala tempo a my nebyli schopni jejich rytmus rozhodit. To se povedlo až Filipu Novotnému, který v endzone zachytil naše první skórování. Do pomyslných kabin se odcházelo za stavu 20 : 6 pro Ostravu.
O poločasové pauze jsme vedli dlouhosáhlou diskuzi. Rozhodli jsme se zahájit plán B – a to už byla trochu jiná píseň. Hned ve druhé půli jsme v útoku začali více využívat Lukáše „Švihadlo“ Gromuse, který se ladně proplétal defensivou Steelers a získával cenné yardy. Bohužel ani první drive nám body nepřinesl, nicméně nastal zlom – šli jsme do obrany a o své se opět postaral Jakub „DeBreash“ Briš. Opět zachytil interception, ale tentokrát svou šanci využil naplno a zanesl míč ostravským zpět až do endzone pro pick-six!
O následné potvrzení se postaral Radim Dohnal s Květoslavem Kučerou. Následovala bitva naší defense, kdy jsme Ostravu odráželi drive za drivem – několikrát klepali na naši endzone, ale nikdo neotvíral.
V útoku se nám zadařilo a věčně opěvovaný Zdeněk Šulák zaznamenal svůj první touchdown zápasu. Zdenda je naštěstí nenasyta, a v zápětí skóroval druhý. I přes obrovské defenzivní snažení jsme i v druhé půli inkasovali, nicméně už to nebyla taková bolest jako ze začátku, neboť jsme stále byli ve vedení o dva body. Stačilo už jen promarnit co nejvíce času, aby se Ostrava nedostala na míč – a bylo.
No, co si budeme – člověk míní, život mění. Do prvního downu se nám nedařilo dostat vzduchem ani runovými pokusy. Hráli jsme čtvrtý down, následovala penalizace Ostravy, kdy byl poněkud nešťastně faulován Lukáš Gromus. Ta nás posunula na nový první down, času už moc nezbývalo – a prásk… Nevím, jestli někdo vypnul světla, nebo jsem měl mírnou zástavu srdce, nicméně Ostrava se opět dostala na míč. Pár vteřin do konce, pár možných pokusů – tohle byla ta chvíle naší defense. Chvíle, proč jsme přijeli.
Ostrava měla jasný plán – passový touchdown pro vítězství. A my? My bránit za každou cenu. První pokus zmařil Jakub Briš, který stačil ostravskému receiverovi. Další pokus zhatil Michal „Demižon“ Polášek, který se na poslední chvíli vyškrábl a odrazil míč letící do ostravské náruče.
Přichází hvizd píšťalky – Ostrava bere svůj poslední timeout, chce svoji poslední šanci na medaili. Všichni vstupujeme na hřiště plní odhodlání, někteří ze sideline se na to nemohli dívat. Ostrava rozehrává, balón letí vzduchem – a jak se píše ve slovenských legendách, objevil se pověstný Jánošík s kouzelnou valaškou ve formě Šimona Matise. Skáče jako gazela, blokuje poslední možnou ostravskou přihrávku.
Je to doma! Jsme třetí!!
